Video ,,Co je to aktivní nenásilí?''
Dokument ukazuje aktivní nenásilí v lidské historii (Gándí, Martin Luther King a Silo).

brozura_nenasili_2009_ke_stazeni.pdf | |
File Size: | 1874 kb |
File Type: |
Aktivní nenásilí - úvod
Aktivní nenásilí má dlouhé, ale tenké kořeny, nesoucí myšlenky staré tisíce let. Po stejnou dobu se tyto myšlenky vyvíjely. S aktivním nenásilím se můžeme setkat jak v Buddhismu, Islámu a Křesťanství, tak v dalších starých i mladých náboženstvích. Stejně tak se o něm zmiňují významní literáti různých dob: od Chelčického k Tolstému či Komenskému. Přesto se aktivní nenásilí zatím nedostalo do módy. Důvody mohou být různé. Určitě to ale není tím, že by tato metoda neměla smysl – o tom by mohl vyprávět Gandhi a Martin Luther King. Aktivní nenásilí je složitější metoda, než by se zprvu mohlo zdát. A ani není lehké do jedné stránky napsat to, co pro všechny může znamenat… za zkoušku se ale nikdy nic nedá:
Aktivní nenásilí je mnohem více než opak násilí. Je to životní styl a postoj k tomu, co se ve světě děje. Pokus o definici by mohl znít, že násilí je čin nebo aktivita, která někomu způsobuje bolest či strach. I nenásilí je však aktivita. Ta je ale zaměřená proti nespravedlnosti, která někoho zraňuje. Aktivní nenásilí učí, že důležité je zaměřit se na to, co násilí způsobuje. Na to upozorňovat a hledat jiné cesty. Nejde tedy o záplatování pytle, ale o dlouhodobá řešení jakýchkoli problémů.
Cokoli v životě uděláme, má do budoucna nějaký následek. Čím lepší jsou naše činy, tím lepší jsou pak i výsledky. A proto je tedy nejdůležitější začít přímo u nás samotných: Abychom se chovali tak, jak očekáváme od ostatních. Abychom dělali, řešili i říkali to, co doopravdy chceme. Potom můžeme žít život podle našich představ.
Proč je nenásilí cesta do budoucna? Násilí nám v minulosti ukázalo, že není tou správnou cestou k vyřešení problémů. Příliš často vede pouze k dalekosáhlejším následkům, které se pak řeší dalším násilí a tak pořád dokola. Jako příklad můžeme uvést situaci na Blízkém východě, v Africe, Izraelsko-Palestinský konflikt, atd. Nenásilí však přináší sice složitější, ale trvalé řešení i těch největších problémů. Na druhé straně nám v minulosti představitelé aktivního nenásilí jasně ukázali, že je tato metoda tou nejplatnější formou prosazování spravedlnosti.
Co jiného, než naše aktivita zaměřená na kořeny násilí, by mohlo být lepší odpovědí na problémy, které lidi tíží?
Co jiného než naše aktivita zaměřená na hledání pozitivních možností do budoucnosti, by mohlo přinést nápady na to, jak tu žít v klidu dál a dál?
Je zřejmé, že aktivní nenásilí nepřinese své výsledky hned. Ale o to nejde. Poznat sám sebe taky netrvá minutu. To však neznamená, že nestojí za to se poznávat. To stejné platí o naší rodině, mezi přáteli, s jinými kulturami či národy. Každý krok v hledání a prosazování pravdy je velký krok k pochopení a spravedlnosti.
V mnoha zemích se lidé snaží aplikovat aktivní nenásilí na problémy dneška. Příští rok se například uskuteční Světový pochod za mír a nenásilí, o kterém se má dozvědět celá planeta. To a další akce, které upozorňují na nutnost zvolit cestu nenásilí, jsou znakem, že se začíná dít něco velkého. Naše generace má možnost dát této změně sílu a směr, který je potřeba.
CO JE TO AKTIVNÍ NENÁSILÍ?
Odmítání násilí je dnes nejvíce považováno za určitý způsob lidského jednání a často bývá ztotožňováno s postojem slušných lidí, kteří nerozdávají na potkání rány pěstí. Jindy je bráno jako utopie, k níž se uchylují lidé, kteří se naivně domnívají, že s její pomocí se dá lépe čelit světu, stále více ovládanému zákonem silnějšího. V takovém kontextu jsou pak odpůrci násilí považováni za nostalgické důvěřivce a bývají často zaměňováni za pacifisty. Ti nejpodezíravější lidé vidí v odmítání násilí masku, za níž se ukrývají rebelové, kteří dosud nevzdali boj proti některým pravidlům společenské hry a čekají jen na vhodný okamžik, aby začali jednat podle své skutečné ideologie. A najdou se i takoví, co v odmítání násilí vidí módu, ovládající skupinky mladých lidí, kteří poté, co se časem dozvědí, co je pravý život, vymění svůj ideál za postoj realistický, jenž je sice sám o sobě smutný a přináší kompromisy a pokoření, nadále však zůstává jediným možným postojem konkrétním a reálným. Naštěstí je ale i dost těch, co v odmítání násilí nacházejí globální odpověď světu, který je stále více násilím ovládán. Zároveň v nenásilí nacházejí způsob života, který není pouze ”politický” nebo pouze ”existenciální”; je to tedy způsob života, který chce čelit stále agresivnějším složkám, ale zároveň být i možností, jak vyváznout ze zmatku, schizofrenie a vnitřního násilí.
Myšlenka odmítání násilí byla v širším myšlenkovém kontextu přítomna odedávna, že vždycky byla velmi platnou formou boje; a že dnes zůstává jedinou možností, jak koherentně odpovědět na rozpory, v nichž všichni žijeme. S vědomím mezí, které to obnáší, vám chceme krátce a souhrnně představit několik myslitelů i několik hnutí, považujících odmítání násilí za stěžejní bod svých idejí a své činnosti. Blíže se podíváme na základní myšlenky džinismu, poté na myšlení Tolstého, jenž se v 18. století do značné hloubky zaobíral tématem nenásilí. Pak přejdeme ke dvěma velkým nenásilným hnutím: Gandího hnutí v první polovině 20. století v Indii a hnutí M.L.Kinga, které se rozvinulo v 60. a 70. letech minulého století v USA. A nakonec se podíváme na myšlenky současného myslitele Sila, který má dnes velký vliv na různá hnutí za lidská práva.
Aktivní nenásilí je mnohem více než opak násilí. Je to životní styl a postoj k tomu, co se ve světě děje. Pokus o definici by mohl znít, že násilí je čin nebo aktivita, která někomu způsobuje bolest či strach. I nenásilí je však aktivita. Ta je ale zaměřená proti nespravedlnosti, která někoho zraňuje. Aktivní nenásilí učí, že důležité je zaměřit se na to, co násilí způsobuje. Na to upozorňovat a hledat jiné cesty. Nejde tedy o záplatování pytle, ale o dlouhodobá řešení jakýchkoli problémů.
Cokoli v životě uděláme, má do budoucna nějaký následek. Čím lepší jsou naše činy, tím lepší jsou pak i výsledky. A proto je tedy nejdůležitější začít přímo u nás samotných: Abychom se chovali tak, jak očekáváme od ostatních. Abychom dělali, řešili i říkali to, co doopravdy chceme. Potom můžeme žít život podle našich představ.
Proč je nenásilí cesta do budoucna? Násilí nám v minulosti ukázalo, že není tou správnou cestou k vyřešení problémů. Příliš často vede pouze k dalekosáhlejším následkům, které se pak řeší dalším násilí a tak pořád dokola. Jako příklad můžeme uvést situaci na Blízkém východě, v Africe, Izraelsko-Palestinský konflikt, atd. Nenásilí však přináší sice složitější, ale trvalé řešení i těch největších problémů. Na druhé straně nám v minulosti představitelé aktivního nenásilí jasně ukázali, že je tato metoda tou nejplatnější formou prosazování spravedlnosti.
Co jiného, než naše aktivita zaměřená na kořeny násilí, by mohlo být lepší odpovědí na problémy, které lidi tíží?
Co jiného než naše aktivita zaměřená na hledání pozitivních možností do budoucnosti, by mohlo přinést nápady na to, jak tu žít v klidu dál a dál?
Je zřejmé, že aktivní nenásilí nepřinese své výsledky hned. Ale o to nejde. Poznat sám sebe taky netrvá minutu. To však neznamená, že nestojí za to se poznávat. To stejné platí o naší rodině, mezi přáteli, s jinými kulturami či národy. Každý krok v hledání a prosazování pravdy je velký krok k pochopení a spravedlnosti.
V mnoha zemích se lidé snaží aplikovat aktivní nenásilí na problémy dneška. Příští rok se například uskuteční Světový pochod za mír a nenásilí, o kterém se má dozvědět celá planeta. To a další akce, které upozorňují na nutnost zvolit cestu nenásilí, jsou znakem, že se začíná dít něco velkého. Naše generace má možnost dát této změně sílu a směr, který je potřeba.
CO JE TO AKTIVNÍ NENÁSILÍ?
Odmítání násilí je dnes nejvíce považováno za určitý způsob lidského jednání a často bývá ztotožňováno s postojem slušných lidí, kteří nerozdávají na potkání rány pěstí. Jindy je bráno jako utopie, k níž se uchylují lidé, kteří se naivně domnívají, že s její pomocí se dá lépe čelit světu, stále více ovládanému zákonem silnějšího. V takovém kontextu jsou pak odpůrci násilí považováni za nostalgické důvěřivce a bývají často zaměňováni za pacifisty. Ti nejpodezíravější lidé vidí v odmítání násilí masku, za níž se ukrývají rebelové, kteří dosud nevzdali boj proti některým pravidlům společenské hry a čekají jen na vhodný okamžik, aby začali jednat podle své skutečné ideologie. A najdou se i takoví, co v odmítání násilí vidí módu, ovládající skupinky mladých lidí, kteří poté, co se časem dozvědí, co je pravý život, vymění svůj ideál za postoj realistický, jenž je sice sám o sobě smutný a přináší kompromisy a pokoření, nadále však zůstává jediným možným postojem konkrétním a reálným. Naštěstí je ale i dost těch, co v odmítání násilí nacházejí globální odpověď světu, který je stále více násilím ovládán. Zároveň v nenásilí nacházejí způsob života, který není pouze ”politický” nebo pouze ”existenciální”; je to tedy způsob života, který chce čelit stále agresivnějším složkám, ale zároveň být i možností, jak vyváznout ze zmatku, schizofrenie a vnitřního násilí.
Myšlenka odmítání násilí byla v širším myšlenkovém kontextu přítomna odedávna, že vždycky byla velmi platnou formou boje; a že dnes zůstává jedinou možností, jak koherentně odpovědět na rozpory, v nichž všichni žijeme. S vědomím mezí, které to obnáší, vám chceme krátce a souhrnně představit několik myslitelů i několik hnutí, považujících odmítání násilí za stěžejní bod svých idejí a své činnosti. Blíže se podíváme na základní myšlenky džinismu, poté na myšlení Tolstého, jenž se v 18. století do značné hloubky zaobíral tématem nenásilí. Pak přejdeme ke dvěma velkým nenásilným hnutím: Gandího hnutí v první polovině 20. století v Indii a hnutí M.L.Kinga, které se rozvinulo v 60. a 70. letech minulého století v USA. A nakonec se podíváme na myšlenky současného myslitele Sila, který má dnes velký vliv na různá hnutí za lidská práva.