Džinismus
Džinismus je spolu s hinduismem a buddhismem jedním z historických náboženství Indie. Za jeho zakladatele je považován Mahavira (velký hrdina), který žil zhruba v 6. století před Kristem. Posledním ze čtyř mistrů nazývaných Džina (vítězní) byl Džahavira. Od výrazu Džina byl odvozen název, jímž jsou označováni stoupenci tohoto náboženství. V tomto smyslu je džinismus náboženstvím ”vítězství”, vítězství ducha, který se dokázal vymanit z materiálních pout. Kolem prvního století před Kristem se džinisté rozdělili do dvou proudů. Svetambarobé (bíle odění), se oblékají výhradně do prostého bílého šatu a nosí s sebou pouze hrnek, hůl, smetáček a šátek, jimiž odstraňují z cesty hmyz, aby jej nezašlápli a nepřipravili o život. Pro digambary (odění nebesy) je šat znakem přilnutí k materiálním věcem a nenosí jej. Džinismus učí, že každá živá bytost obsahuje jediný a nesmrtelný princip života (dživa), , Dokud se zcela nevymaní ze svých materiálních závislostí, zůstává dživa spojen s kruhem zrození a smrti (samsara). Každý vykonaný čin představuje příčinu, která má svůj následek (karmu). Každý čin násilný, obrácený proti zmíněnému principu života a tudíž proti jakékoliv podobě života, proto upevňuje vazbu se světem materiálním a závislost na něm a nutí duši přemisťovat se z jedné materiální podoby do druhé. Jedině zbavíme-li se s pomocí nenásilných činů karmy, budeme moci dorazit do sídla blaženosti a míru. Ahimsa – odmítání násilí – je tudíž základním článkem džinistické etiky a znamená totální respektování každé podoby života. V Saman Suttam, sbírce kánonů džinistické duchovnosti, skládající se ze 756 veršů, čteme: ”Zabít Živou Bytost je jako zabít sebe sama, dát najevo lítost s Živou Bytostí je jako dát jí najevo vůči sobě samému. Ten, kdo si přeje vlastní dobro, by se měl vyhnout zapříčinění jakékoliv škody, jež by postihla jinou Živou Bytost.” Odmítání násilí je uznáním jiného člověka coby sobě rovného a znamená tudíž slitování a rovnost; ”jako bolest není příjemná tobě, není příjemná ani ostatním. Kdo zná tuto zásadu rovnosti, jedná s ostatními vždy s Uctivostí a Soucitem. Živá Bytost, kterou bys chtěl zabít, je stejná jako ty; Živá Bytost, kterou si hodláš podrobit, je stejná jako ty.” Odmítání násilí není postoj pasivní, je to zcela jasné zaujetí postoje vůči sobě samému i vůči ostatním lidem. ”V žádném případě, vědomě ani nevědomky, by člověk neměl zabít jinou Živou Bytost – pohyblivou či nepohyblivou – tohoto světa a ani jiným dovolit, aby Živé Bytosti zabíjeli. Moudrý člověk je ten, kdo se neustále snaží vymýtit ze sebe kořeny své karmy a nenechá se zvábit himsou (násilím). Člověk, který se prvně snaží být nenásilným, je z hlediska skutečnosti tím, kdo není příčinou žádného zabíjení.”
Nenásilí je jasný postoj, který vzniká z jasného úmyslu: ”pouhý úmysl zabít znamená zotročení karmou, ať už pak dotyčný člověk zabije či nezabije; přirozenost člověka, který dá najevo úmysl zabít, je z hlediska reality otrokyní karmy. Nezříci se násilí, stejně jako se jej dopustit, je himsa (násilí). Také chování, kdy ovládáni nějakou vášní nedokážeme být trvale bdělí, je himsa.” Chceme-li dodržovat pravidla ahimsy, musíme být stále probuzení: podle Písma člověk je násilný i nenásilný: ”je-li probuzený a pozorně sleduje své počínání, pak je nenásilný, je-li roztěkaným, stane se násilným”. Odmítání násilí v džinismu není jen pravidlem lidského chování či radou pro klidný život. Zakládá se na hlubokém uznání jednoty všech živých bytostí v rámci co nejširšího pojetí skutečnosti, člověka a jeho osudu: ”Neexistuje hora vyšší než Meru, neexistuje nic rozlehlejšího než nebesa, obdobně je známo, že na tomto světě neexistuje víra větší než Ahimsa!”
Na svých internetových stránkách píše Claudia Pastorinová: “Džinismus není skutečné náboženství. Nejsou v něm žádní kněží, žádná hierarchie, centrální organismus, papež, nemá žádná dogmata, svátosti či prostředníci. Skutečnost, že neumožňuje předat vlastní zodpovědnost nějakému zpovědníkovi, prostředníkovi nebo náboženskému obřadu, předpokládá mnohem rigoróznější a zcela osobní, individuální, závazek víry, v prvé řadě vůči sobě samému a vlastnímu svědomí. Džinismus je ateistické duchovní učení. Neexistuje v něm žádný Bůh ani žádní bohové, není tu stvořitel a není tu první nehybný hybatel. Božství je v životě, je to vlastně sám Život. Všude, kde se nachází Výraz Živého – zvířecí či rostlinný- jako je země voda, vítr, rosa… tam se nachází i bůh, a není vůbec třeba jej hledat kdesi jinde … Základní poučka zní: Žij a nech žít, Miluj všechny, služ všem.
Právě proto je veškerý základ duchovnosti džinismu uložen ve zlatém pravidle AHIMSA, neboli v aktivním úctě ke každé Živé Energii. Ta je božská a posvátná a obsahuje věčnou, potenciálně dokonalou a posvátnou individuální duši, která se touží vyprostit z pout hmoty … Kromě Ahimsy jsou v Džinismu ještě další dvě základní pravidla, ”teorie ne-absolutismu (Anekantavada)” a ”stálá probuzenost”. První učí rozšiřovat hlediska, perspektivu úsudku a předmět každého tvrzení, každé myšlenky a každé víry a nazírat přitom věci podle zásady: Pravda, nepravda, popsatelné a nepopsatelné. Přijetí této teorie otevře mysl i srdce každého člověka totálnímu ekumenismu a umožní mu reálně překonávat všechny rozdíly mezi různými náboženstvími, myšlenkami i jakoukoliv příslušnost k čemukoliv. Pravidlo ”trvalé pozornosti” po džinovi vyžaduje nepolevovat v pozorném respektu k jiným Životům a v pozorném uplatňování zásad ahimsy. Jak už bylo řečeno, člověk trvale probuzený zůstává stále člověkem nenásilným, i kdyby vinou těžko předvídatelných okolností nějaké násilí zapříčinil, zatímco člověk nepozorný je násilný ve svém srdci neustále, i když se žádného násilí nedopouští.”
Nenásilí je jasný postoj, který vzniká z jasného úmyslu: ”pouhý úmysl zabít znamená zotročení karmou, ať už pak dotyčný člověk zabije či nezabije; přirozenost člověka, který dá najevo úmysl zabít, je z hlediska reality otrokyní karmy. Nezříci se násilí, stejně jako se jej dopustit, je himsa (násilí). Také chování, kdy ovládáni nějakou vášní nedokážeme být trvale bdělí, je himsa.” Chceme-li dodržovat pravidla ahimsy, musíme být stále probuzení: podle Písma člověk je násilný i nenásilný: ”je-li probuzený a pozorně sleduje své počínání, pak je nenásilný, je-li roztěkaným, stane se násilným”. Odmítání násilí v džinismu není jen pravidlem lidského chování či radou pro klidný život. Zakládá se na hlubokém uznání jednoty všech živých bytostí v rámci co nejširšího pojetí skutečnosti, člověka a jeho osudu: ”Neexistuje hora vyšší než Meru, neexistuje nic rozlehlejšího než nebesa, obdobně je známo, že na tomto světě neexistuje víra větší než Ahimsa!”
Na svých internetových stránkách píše Claudia Pastorinová: “Džinismus není skutečné náboženství. Nejsou v něm žádní kněží, žádná hierarchie, centrální organismus, papež, nemá žádná dogmata, svátosti či prostředníci. Skutečnost, že neumožňuje předat vlastní zodpovědnost nějakému zpovědníkovi, prostředníkovi nebo náboženskému obřadu, předpokládá mnohem rigoróznější a zcela osobní, individuální, závazek víry, v prvé řadě vůči sobě samému a vlastnímu svědomí. Džinismus je ateistické duchovní učení. Neexistuje v něm žádný Bůh ani žádní bohové, není tu stvořitel a není tu první nehybný hybatel. Božství je v životě, je to vlastně sám Život. Všude, kde se nachází Výraz Živého – zvířecí či rostlinný- jako je země voda, vítr, rosa… tam se nachází i bůh, a není vůbec třeba jej hledat kdesi jinde … Základní poučka zní: Žij a nech žít, Miluj všechny, služ všem.
Právě proto je veškerý základ duchovnosti džinismu uložen ve zlatém pravidle AHIMSA, neboli v aktivním úctě ke každé Živé Energii. Ta je božská a posvátná a obsahuje věčnou, potenciálně dokonalou a posvátnou individuální duši, která se touží vyprostit z pout hmoty … Kromě Ahimsy jsou v Džinismu ještě další dvě základní pravidla, ”teorie ne-absolutismu (Anekantavada)” a ”stálá probuzenost”. První učí rozšiřovat hlediska, perspektivu úsudku a předmět každého tvrzení, každé myšlenky a každé víry a nazírat přitom věci podle zásady: Pravda, nepravda, popsatelné a nepopsatelné. Přijetí této teorie otevře mysl i srdce každého člověka totálnímu ekumenismu a umožní mu reálně překonávat všechny rozdíly mezi různými náboženstvími, myšlenkami i jakoukoliv příslušnost k čemukoliv. Pravidlo ”trvalé pozornosti” po džinovi vyžaduje nepolevovat v pozorném respektu k jiným Životům a v pozorném uplatňování zásad ahimsy. Jak už bylo řečeno, člověk trvale probuzený zůstává stále člověkem nenásilným, i kdyby vinou těžko předvídatelných okolností nějaké násilí zapříčinil, zatímco člověk nepozorný je násilný ve svém srdci neustále, i když se žádného násilí nedopouští.”
