Další významní představitelé nenásilí
Gautama Buddha (cca.564 př.n.l. - 484 př.n.l.), Indie

Protože se narodil jako princ, pokusil se ho jeho otec držet v paláci, daleko od utrpení a v neomezených radostech. V mládí pak obešel svět a byl šokován, když viděl tolik žalu v podobě stáří, nemocí a smrti. Pokusil se dosáhnout duchovního vývoje pomocí známého odříkání, ale to mu nepřineslo úspěch, a tak vypracoval „střední cestu“ a nazval ji svým učením. Předkládal myšlenku nenásilí a všeobecné lásky a míru již před 2 500 lety. Císař Ashoka Maurya z Indie tuto pacifistickou filosofii oficiálně uznal ve 3. století před naším letopočtem a poslal buddhistické misionáře na daleký východ a do centrální Asie. Pro svůj zájem o rozšiřování myšlenky míru a nenásilí je znám nejen mezi obyvateli Indie, ale mezi pacifisty z celého světa.
Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l), antické Řecko

628 př. n. l. v dílech Republika a Zákony, Platón tvrdí, že největším nebezpečím pro město nejsou frakcionářství a občanské války, ale hlavně mír získaný vítězstvím jedné skupiny a zničením jejích rivalů. Ten by neměl být upřednostňován před sociálním smírem dosaženým díky přátelství a spolupráci všech městských částí. Mír pro Platóna není status quo, související se zájmy privilegované skupiny, ale se zájmy a tužbami většiny lidí. Nestál o válku za vítězství jedné skupiny, ale o mír ve společenské rozmanitosti.
Ježíš Kristus (mezi 7 a 1 př. n. l.–mezi 29 a 33), starověká Judea

Zde jsou některé příklady z jeho učení o nenásilí, zaznamenané v evangeliích apoštolů: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“ (Matouš 26:52) „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ (Matouš 5:38-41)
Talmud (Židovské svaté písmo)
„I když příčinou míru je lež, mír samotný nesmí nikdy být lží. Kdokoli zmařil jeden život, je stejně vinen, jako by zničil celý svět; a kdokoli zachránil jeden život, zaslouží si stejnou odměnu, jako by zachránil celý svět.“ (Tato pasáž je i v Koránu)
Islám a Sufismus
Nauka Ibn Arabiho hlásá, že celý vesmír je Jeho zjevení. To vede k odstranění bariér mezi lidmi různých náboženství. Tedy mír, přátelství a láska byly hlavním předmětem zájmu školy sufismu Mansura Al-Hallaje (umučen v roce 922), vykládané psychospirituální naukou „dvou přirozeností“. Sufisté odmítají myšlenku, že náboženská autorita musí být založena na titulech a bohoslužbách. Učitelé sufismu raději získávají uznání a podporu díky jasnozření a schopnosti přenosu osvícení na své studenty. Historie sufismu je plná příkladů pomoci na základě vnitřní víry.
Immanuel Kant (1724 - 1804)

V roce 1795 Kant vydává pojednání nazvané „O věčném míru: filosofická skica“. Tvrdí, že dohoda o stabilitě mezi Pruskem a Francií je pouze „odklad války, nikoli mír“. V tomto pojednání Kant argumentuje tím, že vše je přímá daň lidstva, kterou platí za to, že chtějí dosáhnout celosvětového společenství lidí spravovaných vládou práva pomocí násilí. Kant věří, že mír může postupně narůstat. Prvním krokem je změna států na republiky. Jako druhý krok se republiky spojí do federace. A jednoho dne bude tato federace obsahovat všechny státy na světě. Díky tomu je považován za inspiraci k vytvoření Společenství národů, které povede ke konci válek.
Henry David Thoreau (1817 - 1862), USA

Americký esejista, básník a filosof, proslavený tím, že žil podle nauky Transcendentalismu (kromě dalších věcí týkajících se konce otroctví), což zaznamenal ve svém mistrovském díle Walden (1854), a také tím, že byl energickým zastáncem lidských svobod, jak dokazuje esej „Občanská neposlušnost“ (1849). „Každý má morální závazek odmítnout spolupráci s nespravedlivým sociálním systémem.“
John Ruskin (1819 - 1900), Velká Británie

V Ruskinově díle můžeme nalézt nespokojenost s dobovým uspořádáním společnosti, především se sociálními podmínkami chudých vrstev, majetkovou polarizací společnosti, kritikou industrializace a předpokladů klasických ekonomů. Ruskin se do ekonomie snažil prosadit sociální a etický aspekt, jehož absenci v tradiční ekonomii pokládal za nejzávažnější chybu, jaké se klasičtí ekonomové mohli dopustit. Nejvýznamnější kniha na toto téma je jistě Unto This Last (1862). Ruskin ovlivnil řadu významných osobností, které na něj přímo či nepřímo navázaly, jedná se například o Tolstého, Shawa, Prousta, Gándhího či Schumachera. Některé Ruskinovy myšlenky, zejména jeho důraz na návrat etiky do ekonomie, se v současné době objevují u řady heterodoxních ekonomických myslitelů. Ruskinova byl mužem činu, což dokládá tento citát - „Co si myslíme nebo co víme či v co věříme, má nakonec malou váhu. Důležité je jen to, co děláme.“
Albert Einstein (1879 - 1955), Švýcarsko

Einstein věřil v nenásilí a stavěl se proti 1. světové válce. Jak sám řekl: „ovlivnil mě morální přístup k životu, láska ke spravedlnosti a poznání a touha po nezávislosti člověka.“ Podporoval Židy a jejich touhu po domovině v Palestině, podporoval však domovinu ne jako politický stát, ale jako místo, kde budou moci Židé rozvíjet svou kulturu a zemi budou sdílet se svými sousedy.
Nelson Mandela (1918 - ), Jižní Afrika

Odpor Nelsona Mandely proti apartheidu byl zpočátku založen na nenásilí. Později však Mandela usoudil, že v boji proti jednomu z nejhorších politických systémů plného násilí mají své místo sabotáže i ozbrojený odpor. Většina nástrojů odporu, který vedl k pádu apartheidu, byla ve skutečnosti založena na nenásilí, ať už šlo o mezinárodní nátlak, občanskou neposlušnost či Mandelovo odmítnutí opustit vězení, což dále posílilo mezinárodní nátlak. Je otázkou, zda můžeme Mandelu zařadit mezi ostatní osobnosti nenásilí. Debata na toto téma nám může pomoci vyjasnit tento problém.