Humanistické hnutí
Humanistické hnutí je celosvětovou sítí dobrovolníků, kteří věří, že svět bez násilí a utrpení záleží na aktivitách každého z nás. Vzniklo na konci šedesátých let v Argentině ze studijních skupinek, které se vytvořily kolem spisů myslitele, filosofa a humanisty Maria Rodrigueze Cobose (Sila). V současné době se jej aktivně účastní statisíce lidí ve více než 130 zemích světa.
Humanistické hnutí má velmi otevřenou a volnou formu organizace, založenou na úplné dobrovolnosti, zájmech lidí a nezávislosti jednotlivých organizmů (organizací), působících v dané zemi. Ty jsou však propojeny na mezinárodní úrovni, aby mohly koordinovat společné aktivity, jako například Světový pochod za mír a nenásilí. V současné době se celosvětově jedná o pět oficiálních organizací – Komunita pro lidský rozvoj, Centrum kultur, Svět bez válek, Humanistická strana a Centrum studií. Každá z těchto organizací působí nejrůznějšími aktivitami v příslušné společenské oblasti. V České republice jsou dobrovolníci Humanistického hnutí aktivní od roku 1994 a jsou zde zaregistrovány všechny oficiální organizace hnutí.
Humanisté usilují o svět, ve kterém je hlavní hodnotou Člověk. Věříme, že skutečná moc je v lidech samých - ve spojení velkého množství lidí se stejným cílem. Aby však lidé byli schopni tuto moc využít směrem k nenásilí, musí jednat v souladu s tím co si myslí a co cítí a musí vidět v každém člověku jemu rovnou lidskou bytost. Je důležité aby se lidé naučili vzájemné toleranci, solidaritě a respektu různých zájmů, kultur a tradic. Jen tehdy bude docíleno skutečného štěstí svobody člověka.
Základní návrhy Humanistického hnutí lze tedy stručně shrnout do zlatého pravidla: "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě". Jednání dle tohoto principu však není vůbec jednoduché a proto je nutná práce každého z nás na sobě samém. Jedině pokud lidé začnou jednat nenásilně v každodenním životě, můžeme mluvit o platné a dlouhodobé změně společnosti a vymýcení pravých příčin násilí.
Část řeči Sila 4. 1. 1998 v Buenos Aieres týkající se Humanistického hnutí. (Extract of a talk by Silo given on the 4th of January 1998 in the Obras Sanitarias stadium in Buenos Aires, Argentina)
... "What is the humanist movement today? Is it perhaps a refuge in the face of the general crisis of the system in which we live? Is it a sustained critique of a world that is becoming more dehumanized day by day? Is it a new language and a new paradigm, a new interpretation of the world and a new landscape? Does it represent an ideological or political current, a new aesthetic, a new scale of values? Is it a new spirituality, destined to redeem subjectivity and diversity through concrete action? Is the Movement perhaps the expression of the struggle in support of the dispossessed, the abandoned, and the persecuted? Or is it a manifestation of those who feel the monstrosity inherent in human beings not having the same rights and the same opportunities?
The Movement is all that and much more. It is the practical expression of the ideal of humanizing the Earth and the aspiration of moving towards a Universal Human Nation. It is the seed of a new culture in this civilization that is becoming planetary, and which will have to change its course, accepting and valuing diversity and giving equal rights and identical opportunities to all human beings, because of the dignity that they deserve by the simple fact of their having been born.
The Humanist Movement is the external manifestation of the profound changes that are taking place in the interior of the human being and that are history itself: tragic, disconcerting, but always growing. It is a small voice, which foretells what is to come beyond the human being we have known. It is a poem and a rainbow of diverse colors. It is a David facing an insolent Goliath. It is the softness of water against the hardness of rock. It is the strength of the weak: a paradox and a Destiny.
My friends, even when we do not immediately achieve the results that we have hoped for, this seed exists already, and awaits the arrival of the times that are to come.
For all, from heart to heart, the fervent desire for this coming social change and the hope for this silent transformation which, beyond all compulsion, beyond all impatience, beyond all violent aspiration, beyond all guilt and all feelings of failure, is already nesting in the intimate depths of many humanists."
Humanistické hnutí má velmi otevřenou a volnou formu organizace, založenou na úplné dobrovolnosti, zájmech lidí a nezávislosti jednotlivých organizmů (organizací), působících v dané zemi. Ty jsou však propojeny na mezinárodní úrovni, aby mohly koordinovat společné aktivity, jako například Světový pochod za mír a nenásilí. V současné době se celosvětově jedná o pět oficiálních organizací – Komunita pro lidský rozvoj, Centrum kultur, Svět bez válek, Humanistická strana a Centrum studií. Každá z těchto organizací působí nejrůznějšími aktivitami v příslušné společenské oblasti. V České republice jsou dobrovolníci Humanistického hnutí aktivní od roku 1994 a jsou zde zaregistrovány všechny oficiální organizace hnutí.
Humanisté usilují o svět, ve kterém je hlavní hodnotou Člověk. Věříme, že skutečná moc je v lidech samých - ve spojení velkého množství lidí se stejným cílem. Aby však lidé byli schopni tuto moc využít směrem k nenásilí, musí jednat v souladu s tím co si myslí a co cítí a musí vidět v každém člověku jemu rovnou lidskou bytost. Je důležité aby se lidé naučili vzájemné toleranci, solidaritě a respektu různých zájmů, kultur a tradic. Jen tehdy bude docíleno skutečného štěstí svobody člověka.
Základní návrhy Humanistického hnutí lze tedy stručně shrnout do zlatého pravidla: "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě". Jednání dle tohoto principu však není vůbec jednoduché a proto je nutná práce každého z nás na sobě samém. Jedině pokud lidé začnou jednat nenásilně v každodenním životě, můžeme mluvit o platné a dlouhodobé změně společnosti a vymýcení pravých příčin násilí.
Část řeči Sila 4. 1. 1998 v Buenos Aieres týkající se Humanistického hnutí. (Extract of a talk by Silo given on the 4th of January 1998 in the Obras Sanitarias stadium in Buenos Aires, Argentina)
... "What is the humanist movement today? Is it perhaps a refuge in the face of the general crisis of the system in which we live? Is it a sustained critique of a world that is becoming more dehumanized day by day? Is it a new language and a new paradigm, a new interpretation of the world and a new landscape? Does it represent an ideological or political current, a new aesthetic, a new scale of values? Is it a new spirituality, destined to redeem subjectivity and diversity through concrete action? Is the Movement perhaps the expression of the struggle in support of the dispossessed, the abandoned, and the persecuted? Or is it a manifestation of those who feel the monstrosity inherent in human beings not having the same rights and the same opportunities?
The Movement is all that and much more. It is the practical expression of the ideal of humanizing the Earth and the aspiration of moving towards a Universal Human Nation. It is the seed of a new culture in this civilization that is becoming planetary, and which will have to change its course, accepting and valuing diversity and giving equal rights and identical opportunities to all human beings, because of the dignity that they deserve by the simple fact of their having been born.
The Humanist Movement is the external manifestation of the profound changes that are taking place in the interior of the human being and that are history itself: tragic, disconcerting, but always growing. It is a small voice, which foretells what is to come beyond the human being we have known. It is a poem and a rainbow of diverse colors. It is a David facing an insolent Goliath. It is the softness of water against the hardness of rock. It is the strength of the weak: a paradox and a Destiny.
My friends, even when we do not immediately achieve the results that we have hoped for, this seed exists already, and awaits the arrival of the times that are to come.
For all, from heart to heart, the fervent desire for this coming social change and the hope for this silent transformation which, beyond all compulsion, beyond all impatience, beyond all violent aspiration, beyond all guilt and all feelings of failure, is already nesting in the intimate depths of many humanists."
